Zimní nálada
Sněhové vločky tančí nad poli,
dech zvedá šedý závoj chladu.
Bělostným květům mráz dnes dovolí
tetovat polibky do výkladu.
Bubínky kopyt závěje tlumí,
zamrzla zrcátka kaluží,
dech zimy v hřívách tichounce šumí,
ledy se slunci zadluží.
Stádo už duní,bez křídel pluje,
bělostnou pastvinu zešeří.
Hřebec svůj balet klisnám tancuje,
hříbátka balí se do peří.
Tma už pláče, úsvit se pousmál
a slzy noci něžně stírá.
Hlavičky trav svým dechem polaskal.
Láska je žár, život víra...
Stébla se kloní, slunce žhne vášní,
hřebec už tančí nad klisnou.
Srst potem lesklá, oba tak krásní...
Tep jara s krví neklidnou.
Nevěsta plachá, on vlků smečka,
svatební květy z kapradí,
hříva je závoj a ocas vlečka,
prstýnky tráva nahradí.
Soumrak se mračí na krásu květů,
smaragd pastviny potemněl.
Hřebec už pyšně nahlásil světu,
že jarní bouři rozehřměl.
Sen
Krvavé slunce ospale sedá,
jdu pustou plání, mraky se honí.
V tom vzduch kol teplá, dýchat se nedá,
řítí se stádo divokých koní.
Hřívy šlehají ohnivé blesky
po celé obloze v nezkrotném trysku,
v divokých očích vřou ohňů lesky,
tamtamy kopyt vibrují v písku.
Krev se mi vaří, srdce chce z hrudi,
oči jak třpytky a dech se tají,
stádo se ztrácí, vzduch naráz studí,
z koní jsou stíny - snad se jen zdají...
On
